Už jsem uvedl, že meteostanice je v provozu víc než 9 roků. Trochu tedy shrnu postupný vývoj a aktuální stav.
Původním zdrojem dat pro tento web byla meteostanice WH2080 od firmy Conrad Electronic. Jedná se velice rozšířený typ meteostanice typu 'Fine Offset', komunikující s počítačem přes rozhraní USB. Stanici vyrábí pod obdobným označením několik různých firem a podezírám je, že skutečný výrobce je jen jeden, protože stanice se liší jen názvem firmy na pouzdru. Stanice trpí některými nectnostmi, např. vyšší poruchovostí, občasnými výpadky spojení, jak vnitřní jednotky s venkovními čidly, tak i USB spojení s PC. Ovšem v cenové hladině kolem 2500,- je to dobrá volba. Ta moje vydržela bez poruchy (když pominu občasnou ztrátu spojení a s tím související chybějící data) cca 5 roků, další dva pak s nefunkční vnitřní pamětí. Její nespornou výhodou byla oddělená venkovní čidla teploty, srážkoměr a anemometr, které bylo možno umístit na nejvhodnější místa v prostoru, a dále vnitřní paměť, která dokázala (díky záložním bateriím) při výpadku el.energie schraňovat data cca 14 dnů v pětiminutových intervalech a následně je pak stáhnout do PC. Nevýhodou, kromě uvedené nespolehlivosti také interval měření, který byl 48 sec.
Meteostanice Garni 2055 Arcus se vydává za 'Profesionální'. I když vybavením i cenou patří k 'vyšší střední třídě', jako profesionální bych ji rozhodně neoznačil.
Od podzimu r. 2020 je zdrojem dat meteostanice zn. Garni 2055 Arcus. A opět se jedná o typ meteostanice, prodávaný pod různými značkami od jednoho výrobce, kterého jsem před časem dohledal - a zapoměl.
Meteostanice je typu "vše v jednom", tzn. venkovní čidla obsahují v jednom bloku čidlo teploty, vlhkosti,
intenzity slunečního záření, UV záření, snímač množství srážek, anemometr a ukazatel směru větru. Jednotka je (údajně) vybavena vysoce kvalitními snímači švýcarské výroby, interval dat se pohybuje od 12 sec. do 2 minut, podle typu (vítr, srážky atd.). Snímač tlaku je ve vnitřní jednotce. Zhruba po 1/2 roce jsem stanici musel reklamovat - odešlo čidlo slunečního záření - ale od té doby
vše funguje spolehlivě. Proti původní WH je spojení vnější-vnitřní části podstatně spolehlivější, žádné výpadky nepozoruji. Co mi na stanici opravdu chybí je vnitřní paměť na data - sice si pamatuje max/min hodnoty, ale nejdou ze stanice žádným "normálním" způsobem vytáhnout, jen zobrazit na vnitřní jednotce, takže při výpadku elektřiny jsou data v nenávratnu.
Další podstatnou nevýhodou je podle mne nedomyšlený systém 'All-in-one', který je dnes bohužel nejrozšířenější. Zatímco původní anemometr jsem měl 2 metry nad střechou a když hodně foukalo, zachytil i nárazy přes 70 km/hod. (mimochodem tenkrát vítr vyvrátil i sloup VN na poli za Kučerovem), zde jsem musel zvolit kompromis:
buď budu měřit s větší přesností vítr nebo teplotu. Teplota se má měřit cca 1,5 až 2 metry nad zemí, vítr naopak cca 7 metrů. Měřit teplotu nad střechou považuji za hloupost - když pominu, že po střeše chodíme málokdy, tak slunce střechu ohřívá a tím teplotu značně zkresluje. Takže čidla jsou na cca 2m sloupku na zahradě, ale vzhledem k okolnímu terénu je anemometr vlastně pod úrovní sousedovy zahrady ve vzdálenosti cca 10m.
Z toho plyne, že údaje anemometru jsou značně zkreslené. Další kostrukční 'hloupost' tohoto řešení jsem objevil v zimě: napadl sníh, který zaplnil trychtýřek srážkoměru do takové výše, že se o něj zasekl anemometr. Že v zimě srážkoměr nefunguje je běžné, vyžadovalo by to energeticky poměrně náročné vyhřívání, aby sníh průběžně odtával, ale
že to zablokuje anemometr je prostě konstrukční hloupost. To by ke stanici bylo snad všechno, o HW a SW vybavení zase příště.
0 komentářů